Stanování aneb Jak jsme málem nepřežili

Rozhodla jsem se vyjít si s kamarády stanovat. Byl to velice spontánní nápad a vůbec jsme nevěděli, co nás čeká. Chceš se vcítit do našeho výletu plného dobrodružství a překážek? Čti níže a ponoř se do tohoto tajuplného víkendu.

Vycházíme v pátek, je brzy ráno, máme namířeno do hustých lesů na Vysočině. Na zádech máme obří batohy a příslušné vybavení na kempování.

Batohy jsou těžké a po pár hodinách a mnoha kilometrech jsme velice unavení. Všimnu si menší travnaté plochy a vedu naši skupinu na toto místo, kde si poté stavíme velký zelený stan a chystáme se udělat oheň. Naskytuje se ale první problém, zapomněla jsem zapalovač. Naštěstí u sebe má jedna moje kamarádka křesadlo. Tak začíná rozdělávání ohně postaru.

Začíná se stmívat a nám se neustále nedaří jiskru z křesadla chytit do suché slámy. Je nám ukrutná zima a máme neskutečný hlad. Konečně se, po pár hodinách, podařilo a oheň jsme rozdělali, uvařili si jídlo a šli spát.

Všichni už spí, ale já pořád nemůžu usnout. Najednou slyším chrochtání a štěkání. Začínám mít strach a budím ostatní. Nevíme co máme dělat, stan se nám začíná pohybovat a my jsme vyděšení. "Rup," ozvalo se. Praskla nám tyčka od stanu a ten se teď nahýbá na jednu stranu. Ozve se další prasknutí, to nás nutí ze stanu vylézt. Rolujeme si karimatky do ruky a lezeme ven. Hnedka vidíme prasata a jeleny, začínáme vydávat hlasité zvuky a mácháme karmimatkami. Zvířata se lekají a naštěstí utíkají zpátky do lesa. Stan se už nedá použít, a tak vytahujeme všechny věci a do konce noci už poklidně spíme pod širákem.

Ráno bereme batohy na záda a pokračujeme ve své cestě. Míříme ke studánce u skály. Terén je členitý a fouká silný vítr, ale i přes to přicházíme ke studánce. Čeká nás však nemilé překvapení, studánka je úplně vyschlá. Nemáme ani kapku vody, počasí se začíná zhoršovat a jsme naprosto zoufalí. Vítr nabírá vysokou rychlost, začínají padat stromy a jeden padá přímo před nás. Zahazujeme batohy a běžíme pryč z lesa. Utíkáme, co nám síly stačí, a na poslední chvíli před stromy unikáme.

Jsme naprosto dehydratovaní, zmrzlí a vyčerpaní. Přicházíme na nejbližší policejní stanici a vyprávíme svůj příběh. Hned se o nás postarají. Rodiče si pro nás přijíždí na stanici a batohy nám další den dováží policejní jednotky.

Tento výlet skončil dříve, než jsme čekali, a všichni jsme rádi, že už jsme zpět v pohodlí domova.

Autor: Veronika Straková