Nečekané setkání: Souboj holýma rukama s medvědem
Toho dne, kdy jsme se s kamarády rozhodli si jen tak vyjít do přírody daleko od hluku města, nemohl jsem čekat, že zažiji nejnebezpečnější souboj svého života.
Na klidné louce, kde jsme si udělali kemp, už bylo jaro poznat všude, kam se podíváte. Vůně větru a lesů, které byly kousek od nás, se rozléhali kolem. Brouci a hmyz byli všude okolo. "Prostě perfektní jarní výlet," řekl jsem si. V tu chvíli mě nic nemohlo připravit na to, co přicházelo.
Dostal jsem nápad. To místo jsem celkem dobře znal, protože jsem sem jako malý jezdil na tábor, a tak jsem se rozhodl, že půjdu najít potok, který se nacházel o kousek dál v lese, abychom se do něj třeba mohli jít později ponořit.
Když ostatní dělali poslední přípravy, odebral jsem se do blízkého lesa, ve kterém byl daný potok. Ten potok, jak jsem si dobře pamatoval, byl tak deset minut daleko. Když jsem byl asi v půlce cesty, klidné šumění lesa začalo přerušoval praskání klacků a větví. Otočil jsem se za zvukem a zamrznul na místě.
Pár metrů přede mnou byl medvěd. Mohutný, černý, s temnýma očima, které právě uviděly možnou večeři. Hned jsem začal přemýšlet nad tím, jak přežít toto setkání. Vzpomněl jsem si na radu, kterou jsem jednou slyšel: "Pokud je medvěd hnědý, lehni si na zem a dělej mrtvého. Pokud je bílý, přijmi svoji smrt. A pokud je černý - bojuj!"
Mohutné a silné tělo černého medvěda se vztyčilo na zadní nohy. V ten moment už jsem ale sebral všechnu svoji odvahu a bránil jsem se. Hned první úder zasáhl medvěda přesně do brady. Ohnal se po mně oběma předními tlapami ve snaze mě zachytit a zakousnout. Já jsem však měl v tu chvíli v sobě tolik adrenalinu, že mé tělo i mozek pracovali na maximální otáčky, jako kdybych se dostal do úplně jiného světa. Dřepl jsem si dolů a udeřil jsem v tu chvíli již zmateného medvěda nejsilnější ranou, na kterou jsem se zmohl.
Zmatený a poražený medvěd se stáhl lehce dozadu a já jsem v tu chvíli nevěřil tomu, že jsem pořád naživu. Pomalu jsem se pozpátku odebral ven z lesa, s očima pořád upřenýma na medvěda, který se vzdaloval, čím blíže jsem byl kempu.
Došel jsem zpět, vystrašený, ale zároveň s pocitem úspěchu, že jsem vyhrál nad medvědem. Vše jsme si sbalili a odjeli zpátky do města. Výlet jsme si tím pádem sice moc neužili, ale alespoň jsem celý.
Takže pokud se vám někdy také něco takového stane, nezapomeňte věřit v sami sebe. Ani já jsem nevěděl, čeho jsem schopný, dokud jsem to sám nezažil.
Autor: Jan Soukup